Film Divoké včely byl natočen v roce 2001 českým režisérem Bohdanem Slámou, který je rovněž autorem scénáře. Příběh je zasazen do neutěšeného a přitom velmi malebného předhůří Hrubého Jeseníku.

V zapadlé vesničce, daleko od města žijí lidé jejichž životní příběh se stal námětem tohoto filmu. Tato oblast je totiž známa svou největší nezaměstnaností v celé České republice. Po pádu komunistického režimu vše zpustlo a zanikla spousta pracovních příležitostí, proto se zde život odehrává mezi nicneděláním a hospodou, popřípadě plánováním nikdy neuskutečnitelných snů.

Drtivá většina se snaží řešit svou bezvýchodnou situaci pomocí velmi oblíbené ,,zelené“ anebo hrou na výherních automatech. Sledujeme život rodiny, jejíž nejmladší syn Kája (Zdeněk Raušer) pracuje jako lesní dělník, který je velmi tichý, neprůbojný a vždy dumající nad problematikou vesmíru. Druhý syn Petr (Marek Daniel) je nedostudovaný inženýr, který se vrací do rodné vísky po několika letech s pocitem, že stejně musí co nejdřív vypadnout. Jejich otec (Cyril Drozda) je samorostlý venkovský filozof, který radši přemýšlí mezi králíky a krůtami nad vertikalitou a horizontalitou našeho bytí a od ostatních očekává jakési marné ,,duchovní pohyby“ a přitom si ani nedokáže najít cestu k oběma synům. Celou rodinu jaksi drží pohromadě babička (Eva Tauchenová), která od nikoho nic neočekává a nejšťastnější je když jsou všichni pohromadě a nikdo se z nikým nehádá. Za zmínku stojí ještě postava venkovského frajera Ladi (Pavel Liška), který je obdivovatelem Michaela Jacksona a jeho přítelkyně Božky (Tatiana Vilhelmová), která prodává v kiosku na návsi.

Lidé v této vesnici nikam nespěchají a také nemají proč, život pomalu plyne a oni se propíjejí den za dnem, jejich hodnoty jsou obráceny úplně někem jinam než u běžných lidí z města. Důležitější je pro ně uhlí na zimu než dobrý pocit z právě dočtené knihy. Většina z nich přežívá ze dne na den a nemyslí na to co bude zítra, v rodinách se navzájem okrádají aby bylo na nějakou tu zelenou nebo na výherní automat, ale když se nakupuje jídlo tak většinou na dluh. Na vesnici se všichni znají a proto každý přesně ví co ten druhý dělá, není divu, že se potom všichni pomlouvají i když ne pokaždé jsou tyto pomluvy založeny na pravdě. Jsou zde rozebírány do nejmenšího detailu tak malicherné věci, že normální člověk se nad tím ani nepozastaví, ale to je dobře, protože právě tyto momenty patří mezi nevtipnější z celého filmu.

Film je velmi působivý a pro někoho když se dostatečně vžije do role představitelů až odstrašující. Svoji autentičnost získal bezesporu tím, že většina lidí jsou původní obyvatelé - neherci. Navíc bezvýchodná situace je podtrhnuta šedivým a sychravým počasím tamní nehostinné krajiny, které v sobě nemá ani špetku optimismu.